Ačkoliv nedostatkem nástrojů k řešení rozvodových sporů V ČR netrpíme, jejich efektivita a využití v praxi kulhá. Co překáží dobré mezioborové spolupráci?
Rozvod nebo rozchod partnerů je jedním z největších stresorů současnosti. Kromě obrovského psychického vypětí rodičů zanechává hluboké a někdy až doživotní rány na dětech. Přibližně jedna pětina dětí vystavena rozvodu spornému, kdy život rodiny po rozvodu musí upravit soud. Zátěž, které jsou vystaveny děti v této situaci, je enormní a jejich symptomy jsou srovnatelné se symptomy dětí vystavených fyzickému či psychickému týrání.
Schopnost rodičů se domluvit je v tomto ohledu zásadní kompetencí, která může tvrdé dopady na jejich děti mírnit. Odpovědnost ale leží i na bedrech soudců, advokátů, pracovníků OSPOD, mediátorů, psychologů v poradnách nebo soudních znalců. Ačkoliv nedostatkem nástrojů k řešení rozvodových sporů netrpíme, jejich efektivita v praxi kulhá. Na semináři s názvem Rezoluce Rady Evropy 2079 (2015) - Rovnost a společná rodičovská odpovědnost: role otců, který se konal 8. Dubna v poslanecké sněmovně představil soudní znalec a spoluzakladatel Katedry sociální práce na FF UK Oldřich Matoušek základní bariéry spolupráce profesionálů v rozvodovém řízení.
Všechno máme, tak proč to nejde?
Stále častěji v negativních konotacích skloňovanému OSPODu objektivně svazuje ruce vysoká případová zátěž, která mnohdy ústí v neúčast při jednání v rámci rozvodového řízení. Kritizována je nedostatečná kompetence a vzdělání pracovníků a s tím související vhled do situace rodiny. Pracovníci sociálky často uplatňují svá schémata o funkční rodině v rozličných kontextech daných případů a soustředí se spíše na vnější materiální známky domácnosti než na podstatné vztahy a perspektivu dítěte samotného. OSPOD také zastává dvojí roli. Na jednu stranu funguje jako orgán veřejné moci plnící úlohu ochrany dítěte, ale stejně tak může vystupovat jako kolizní opatrovník. Některé intervence OSPODu pak vedou nikoliv k ochraně rodičovství a obnovení rodiny, ale naopak k oddělení dětí od rodičů. V rámci kompetencí OSPODU vyvstávají v praxi další nejasnosti. Kdy je vhodné uložení ze strany OSPOD, resp. soudu výchovného opatření? Má OSPOD asistovat při styku rodiče a dítěte? Jaká v tom má být jeho role?
Rodinné a manželské poradny pracují převážně s těmi, kteří si rozvod nepřejí. Otázkou zůstává, jak přimět ke spolupráci stranu druhou? Současně neposkytují dokumentaci případu jiným subjektům.
Praxe soudních znalců v rozvodovém řízení je ovlivněna tím, že jsou finančně zainteresování počtem hodin, kdy jedna hodina stojí maximálně 350 Kč. Kromě toho chybí u znalců standardy a chybí jim něco jako stavovská organizace s povinným členstvím, která by dohlížela na jejich kvality a vzdělávání. Příkladem mohou být testy s 30 let starou normou. Další nevýhodou může být i to, že nedostanou zprávy od jiných profesionálů. Nemusí tak vědět o současně probíhajícím trestním řízení a nemohou nahlédnout do zdravotnické dokumentace. Trvale spornou otázkou je také forma zveřejňování výsledků šetření v posudku.
U advokátů je jednou z jasných bariér zaměření na vítězství jedné strany, kterou není dítě. Nasnadě je i finanční motivace a stou související nezájem na brzké vyřešení případu.
Míru psychické zátěže dětí ovlivňuje také průběh a délka opatrovnického řízení. S tím souvisí
i dlouhodobě podceňovaná role opatrovnických soudců a jejich postavení coby tzv. „dudlíkářů“ v hierarchii českého soudnictví. Mezi další nedostatky patří chybějící zkušenosti a specializace soudců, nejednotná judikatura mezi kraji a forma soudního jednání, která má často potenciál konflikt eskalovat. „Který z rodičů má lepší předpoklady pro výchovu?“ Otázky tohoto typu směřující na znalce konflikt ještě vyostří. Soudy se často opírají o zprostředkované informace a nevyužívají všech dostupných prostředků k prosazení svého rozhodnutí. Příkladem mohou být postihy za nepředávání dětí.
Na straně mediátorů spočívá pravděpodobně největší bariéra v tom, že je mediace placená. Výjimkou je mediace poskytovaná v režimu neplacené sociální služby mimo rámec zákona o mediaci. Účast na ní může soud uložit až na dobu 3 měsíců. Překážkou spolupráce je i to, že mediátor s nikým z profesionálů informace nesdílí.
Myslete na děti!
Nadace Naše dítě v dubnu odstartovala kampaň „Myslete na děti!“, která apeluje, aby rodiče a všechny zúčastněné strany v rozchodových a rozvodových sporech jednaly primárně a především ve prospěch dítěte. Nadace velmi podporuje zavedení tzv. Cochemské praxe, jejíž podstatou je intenzivní mezioborová spolupráce soudců, OSPOD, advokátů, soudních znalců a mediátorů v rámci opatrovnického řízení. Koordinovaný postup musí provázet přímá a častá komunikaci mezi profesionály, redukce byrokratických procedur a jasná pravidla, standardy a kompetence všech subjektů v rozvodovém řízení. Rozchody rodičů nesmí být pro děti památkou na celý život! Více na www.mysletenadeti.cz
