Nadace Naše dítě se po celou dobu své 22leté činnosti nesetkala s příběhem tak hrubého porušení lidských a dětských práv, které prožívá rodina dětí Michalákových.
O adopci Denise a Davida českých rodičů rozhodla norská nestátní organizace Barnevernet. Je naprosto nepochopitelné jak může Norsko rozhodnout o odebrání českých dětí českých rodičů? Jde o výsměch Úmluvě o právech dítěte. ČR je Úmluvou vázána od 1. ledna 1993. Úmluvu Česká republika ratifikovala a stala se součástí našeho právního řádu. V případě bratrů Michalákových bylo porušeno několik jejich základních paragrafů.
Které články Úmluvy o právech dítěte byly porušeny? Článek 7 hovoří o právu dětí znát své rodiče a právo na jejich péči, článek 8 o potřebě respektu práva dítěte na zachování státní příslušnosti jména a rodinných svazků, článek 9 potvrzuje, že stát zabezpečí, aby dítě nebylo odděleno od svých rodičů a mělo možnost udržovat styk s oběma rodiči. Článek 11 říká, že stát má zabránit nezákonnému přemisťování dětí a jejich zadržování a nenavracení zpět. Pro výkon práv obsažených v úmluvě musí stát udělat všechno, co je v jeho moci říká článek 4. Ptám se, kdo vlastně zodpovídá v naší zemi za respekt a neporušování práv dítěte, které se bohužel bez pomoci nás dospělých samo zlovůli neubrání. Myslím, že nejsem sama, kdo postrádá zásadní reakce a akční kroky našich vládních činitelů k navrácení dětí.
Chlapci byli odebráni v roce 2011 na základě nepotvrzeného podezření sexuálního zneužívání. Po více jak čtyřletém neakčním jednání české strany došlo k definitivnímu rozhodnutí, aby každý z bratrů žil v jiné adoptivní rodině a na své rodiče pomalu zapomněli. Proč je předem odsouzen pokus řešení celého smutného případu odebrání českých dětí prostřednictvím diplomatické ochrany jejich vrácení do ČR? V tomto případu se asi už mnoho zkazit nedá…?
Ing. Zuzana Baudyšová
ředitelka Nadace Naše dítě
senátorka Parlamentu ČR
