Přechodná pěstounská péče versus kojenecký ústav

Poslední dobou stále omílané téma. Přechodná péče, nebo kojenecký ústav? Je rozumné rušit kojenecké ústavy? Kde je miminku lépe a dá se to takto vůbec říci? 

V České republice se ročně narodí 1 500 dětí, o které se jejich rodiče nechtějí, nebo nemohou starat. Tyto děti jsou umisťovány, buď do kojeneckého ústavu, nebo do péče přechodných pěstounů.

Každé narozené miminko potřebuje bezpečnou emoční vazbu, kterou zpravidla poskytuje matka dítěte. V případě, že matka nejeví zájem o svého potomka, je nutné najít pečovatele. Během positivní emoční vazby se produkuje hormon, který stimuluje růst a rozvíjení mozku. V opačném případě dochází k nedostatečnému vývoji mozku.

Otázkou však stále zůstává jaká péče je nejdůležitější – emoční, nebo fyzická? Má dítě v ústavní péči něčeho z toho více a něčeho méně?

V kojeneckých ústavech je péče především o fyzických potřebách dítěte a veškeré zdravotnické služby pro svěřené děti jsou dostupné.

Kojenecké ústavy jsou plné čekajících dětí na rodičovskou náruč a současně řada vyškolených pěstounů očekává telefon, aby si přijela pro dítě. V roce 2015 prošlo kojeneckými ústavy 1 666 dětí, oproti tomu prošlo přechodnou pěstounskou péčí 614 dětí. A čísla se výrazně nemění ani v letošním kalendářním roce.

Ministryně práce a sociální věcí Mgr. Michaela Marksová tvrdí, že tomu je především tak proto, že sociální pracovníci žijí v zajetých kolejích, a když je opuštěné dítě, dávají ho rovnou do kojeneckého ústavu. A co koordinace MPSV a kontrola celého systému?

Kde nám mezi tímto výčtem zůstali trvalí pěstouni či rodiče čekající na osvojení dítěte? Nebylo by nejrozumnější umístit miminko rovnou do trvalé pěstounské rodiny či k rodičům, kteří si dítě s radostí osvojí a postarají  se o bezpečí a citové potřeby miminka?  Jde nám o prostředí rodiny, kde je zázemí a jistota nových rodičů. I malý človíček se chce stát právoplatným členem rodiny, zažívat pocit lásky a vědět, že tady už je konečně doma.